Jdi na obsah Jdi na menu
 


Áda Vitáček: Jsem profík a nemůžu vystupovat s tím, že to nějak dopadne

8. 11. 2011

01.jpgBubeník Áda Vitáček momentálně pracuje na své druhé sólové desce, a proto téměř nekoncertuje. Fanoušci se zřejmě můžou těšit na pořádný punkový nářez, jelikož ruku k dílu přiložili také legendární kytarista Johny Jukl či producent Miloš Doležal.

V rozhovoru dojde řeč i na kapelu Den D. Áda obsáhle vysvětluje, co vedlo k jeho náhlému odchodu: "Říkal jsem nahlas, co si myslím, a to asi nebylo moc příjemný." Kapela následně ukončila činnost.

Od našeho posledního rozhovoru už uplynul nějaký ten čas a hodně věcí se změnilo. Momentálně pracuješ na své druhé sólové desce, se kterou ti pomáhá i známý Miloš Dodo Doležal. Jak to vypadá? V jaké fázi se deska nachází?
Pracujeme na tom. Jelikož nemusíme spěchat, protože nás netlačí termín, děláme to tak, jak to cítíme. Oproti první desce se mi podařilo dostat do studia Johnyho Jukla (pozn.: kytaristu, jenž v minulosti působil v kapele Plexis) a ten mi nahrál tři písničky. Myslím, že docela dobře, protože Miloš neměl žádný zásadní výhrady a říkal, že je to dobré a že to použijeme. Potom ty písničky přijel nazpívat Ondra Černý z Doktora Triceratopse (pozn.: kapela, ve které Áda dříve bubnoval) a myslím, že ho to bavilo. Ačkoliv nikdy punkový věci nezpíval, zní to dobře.

V čem ti Dodo vlastně nejvíc pomáhá? Jaká je v tomhle případě jeho úloha?
Dodo mi pomáhá ve všem… V čem může. A jaká je jeho úloha? Je to kamarád. (úsměv)

Máš už v hlavě nějaký název pro desku?
Pracovní název je Já se z toho neposeru.

Jak bys připravované dílo charakterizoval? V čem se bude deska lišit od prvotiny Je to hra, která vyšla minulý rok? A co na ní najdeme?
No, bude se lišit skoro ve všem, na co si vzpomeneš. Jediná věc zůstane stejná a to jsem já jako autor, v menší míře zpěvák a bubeník. Celá deska je, až na jednu výjimku, rychlá, texty český a všechny věci jsou nový. Kytary do třech věcí nahrál zmiňovaný Johny, zbylých osm nahrál Miloš a o basové party se postaral Miloš junior (pozn.: syn Miloše Doležala). Kromě Ondry se o zpěv podělím i s Dodem a zcela určitě má Miloš v rukávu nějaký překvápko za mikrofon. Nebude žádnej cover, žádný klávesy, jenom punkovej nářez. A grafickou stránku a věci s tím spojené obstará jako obyčejně KaPr.02.jpg

Na kdy je naplánováno vydání? Potěšíš fanoušky ještě před Vánocemi?
Před Vánocemi to asi nebude, protože Miloš má spoustu práce. Dělá na svý desce a dodělával desku kapely Törr, což je mimochodem hodně dobrá deska, úplně jiná, než na co jsou lidi od Törru zvyklí. Mně osobně se moc líbí, jakým směrem se Ota Hereš (pozn.: zpěvák a kytarista) vydal. Je to tvrdý, ale má to melodii a je tam jedna skvělá pomalá pecka, která mě fakt dostala. Navíc Dodo dělá album vánočních koled číslo 2 a to má přednost. Takže bych vydání své desky viděl na jaro příštího roku.

Tvoji kapelu opustili dva důležití muzikanti. Nejprve kytarista Tomáš Růžička, poté baskytarista Petr Štěpánek. Zkomplikovalo ti to nějakým způsobem situaci?
No, to víš, že mi to zkomplikovalo situaci. Byl nazkoušenej program a najednou zase všechno zkoušet znovu a jen s jednou kytarou. A prásk - i basák je pryč. Takže jsem musel sehnat novýho a začít pěkně od začátku. (úsměv) Petr Štěpánek přestal hrát úplně, tedy i s kapelou Slut, protože se chce věnovat rodině, má dvě děti. Tomáš Růžička odešel, protože je z Pardubic a nemohl dojíždět 2x týdně na zkoušky.

V jednu chvíli jste v kapele skutečně byli jen dva - ty a kytarista Jarda Valášek. Nedávno jsi ovšem přijal nového basáka Roberta Soláře. Můžeš ho představit?
Víš, já už s Járou hraji přes deset let a vyhovuje nám to. Takže my vlastně zůstaneme vždycky sami dva. Roberta přivedl právě Jára. A je to po dlouhý době basák, jak má bejt. Nemusíš mu moc říkat, protože to cejtí sám. Nemusíš ho pracně učit, kde se mačká jakej tón, to už má za sebou. Já jsem fakt moc rád, že hraje s námi, protože je to zkušenej muzikant. Já když zpívám, potřebuji mít v rytmice basáka, na kterýho se můžu spolehnout. A to Robert splňuje.

04.jpgFanoušci si tě neužijí moc koncertně, v podstatě skoro nevystupuješ. Z jakého důvodu?
Důvod jsem už popsal v předešlé otázce. Já přece nemůžu vylézt před lidi s neúplným bandem. A dokud nebudu přesvědčenej o tom, že všichni vědí, jaká věc se hraje a kolik má sloka taktů, nevezmu žádnej kšeft. Jsem profík a hrát s tím, že to nějak dopadne, to prostě nemůžu.

Plánuješ tedy do budoucna více koncertů, i mimo Prahu?
V okamžiku, kdy bude nazkoušena nová deska a pár starejch fláků, není problém hrát kdykoliv a kdekoliv. Moje představa je, dát si do konce roku dva tři kluby v Praze s někým, kdo je žánrově blízko. A po novém roce podle nabídky. Ale stále sháním někoho k mikrofonu, protože zpívat ve studiu je něco jinýho, než pak na kšeftu. Ve studiu nahraji bubny, pak se nahraje zbytek a teprve se zpívá, takže se můžu věnovat oběma věcem naplno. Ale hrát a zpívat hodinu koncert? Za bubny? To buď šidím bubny nebo zpěv. A to je obojí na houby. Frontman je nutnej, jinak celá kapela působí staticky. Lidi chtějí kontakt a já jsem bubeník, ne sólovej zpěvák. Tohle je věc, která mě trápí teď asi nejvíc a taky nejvíc ovlivňuje tu nečinnost, na kterou se ptáš.

Během letošního roku ses objevoval i za bubny kapely Den D, která ovšem náhle ukončila činnost. V létě jsi přijal nabídku také do kapely S.F.I. Co tě k tomu vedlo? Nenahrazuješ si tím zmiňovaný koncertní půst?
Den D byl projekt Marcela Průchy (pozn.: zpěváka dnes již neexistující kapely A 64). Tedy jeho věci, já jen bubnoval. Všechno by bylo dobrý, kdyby mi bylo dvacet. To jsem totiž kašlal na to, jak písnička začne, kdy skončí a bylo mi fuk, jestli to Hošek (pozn.: frontman kapely Plexis) zpívá falešně. Tehdy to bylo jinak. Ale teď už mě prostě vadí hrát na náhodu. A když mi Marcel řekne, ať hraji a konec, že bude tak a tak, ale ve finále to nikdy tak nebylo, tak jsem se ozval, že takhle mě to prostě moc nebere, že už jsem trochu dál. Víš, můžou se sejít muzikanti, kteří spolu nikdy nehráli, ale jsou to opravdu muzikanti. Takže z fleku odehrají Paranoid nebo Anarchy in the UK, protože ovládají své nástroje natolik dobře, že to není problém. Ale Den D nebyl tenhle případ. A tak jsem říkal nahlas, co si myslím a to asi nebylo Marcelovi moc příjemný, protože mu asi nikdo neřekl, že to hraje z prdele a hlavně pokaždý jinak. Takže jsem pro něj byl automaticky namistrovanej blbeček, kterej ví hovno o tom, co je to bigbít a vidí problémy tam, kde nejsou. No jo, ale byly. No a vrchol mé troufalosti byl, když jsem odmítl hrát Ziggy Stardusta, protože jsem prostě nechápal, jak by to chtěl Marcel zpívat, aby to vypadalo alespoň tak, abych se z toho nepoblil. Což jsem si dovolil moc, protože jsem ho vlastně urazil. On to přece zazpívá levou zadní. No, dokážeš si to představit? A pak to vyvrcholilo po jedné soukromé akci, kdy jsme si vyměnili názory trochu ostřeji a ode mne se očekávala omluva za veřejnou potupu. Jinak, že Den D končí. Ale já jsem se neměl za co omlouvat, protože by se tak na mém místě choval každej chlap. A to byl šmytec. A do S.F.I. mě přitáhl Jirka Egrt (pozn.: hrál na kytaru v kapelách Jolly Joker and the PBU, Caffeine, Egypt atd.). Je to jinej styl hraní, tvrdší a agresivnější. Jsem kozoroh a to je pro mně výzva, meta nebo cíl, kterej prostě chci zdolat. Nejde ani tak o půst, jako o možnost se zdokonalit a naučit se nový věci. Mimo to je Jirka skvělej kytarista, někdy až posedlej dokonalostí a precizností věcí, který vytvoří, a totéž chce od ostatních. Takže abych měl klid, musím se to naučit tak, jak chce. (smích) Ale jinak v poho.03.jpg

Na závěr trošku odbočím. Kapela Wanastowi Vjecy, ve které jsi dříve působil, vydává po pěti letech novou desku s názvem Letíme na Wenuši. Slyšel jsi už nějaké ukázky? Případně, co na to říkáš?
No, asi takhle. Slyšel jsem ukázky, ale jenom proto, že se mně na ně ptáš. Tak abych nebyl za blbce a neplácal nesmysly. Ale stejně si nemůžu z pěti 45vteřinovejch útržků udělat žádnej objektivní názor. A zrovna na tohle CD ten názor chci mít fakt ucelenej a to nebudu mít dřív, než si to poslechnu celý v klidu. Takže za týden ti povím víc.

 

Autor: Jakub Malovaný

Foto: KaPr, archív