Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Šimůnek: Ve zkušebně se scházíme velmi zřídka, radši jdeme do hospody

12. 1. 2011

V roce 2008 přišel Jiří Šimůnek do kapely M.Z.H. na post zpěváka, jakožto záskok za Jonyse. Ovšem, už tam zůstal. V současné době jsou v kapele oba, navzájem si vypomáhají a tvoří dokonalou pěveckou dvojici.

Role ale nemají nijak zvlášť rozdělené. Důvod je jednoduchý a jak bývá u kapely M.Z.H. zvykem, také humorný. "Většinou zpívá ten, který si dřív vzpomene," popisuje průběh koncertu zpěvák a zároveň také zvukař, který se staral o zvuk i na velkém prosincovém koncertě Tří sester s orchestrem Hudebního divadla v Karlíně.

04.jpg

Vzpomeneš si ještě na tu chvíli, kdy ti M.Z.H. nabídli místo na pozici zpěváka, když se Jonys zranil?
Jo, jo. To bylo v květnu 2008. V podstatě hned po vystoupení M.Z.H. na Barvách léta na Džbáně, kde se pod tlakem okolností Dáňa s Mafunou rozhodli, že budou zpívat sami. Kdo tam byl, asi pochopí. (úsměv)

Přijal jsi jejich nabídku bez rozmyšlení?
Ten, kdo dal někomu nabídku, jsem byl já. Šel jsem za nimi a řekl, že pokud to chtějí někam dotáhnout, musím zpívat já! (smích) Ne. Dal jsem si pár dní na rozmyšlenou, i když jsem hned věděl, že do toho půjdu. Ve skrytu duše jsem na to už myslel, ovšem nechtěl jsem vypadat jako hyena.

Během Jonysovi absence jsi zpíval sám, nyní jste v kapele oba. Máte nějak rozdělené úlohy?
V některých písních máme každý svůj part a jinak zpívá ten, který si dřív vzpomene. A samozřejmě v písničkách z Čórtova hrádu jsou ty "více hlasy" nějak napsaný, tak se o to na koncertech snažíme. (smích)

Je v něčem výhodné mít v kapele dva zpěváky, dva basáky či dva kytaristy?
Samozřejmě. Jeden z té dvojice může být vždycky mimo a nic se nestane, což když se přihodí třeba Dáňovi (pozn.: bubeník), tak to není úplně korekt. (úsměv) A taky jak si děláme srandu, že jsme jako Cimrmani a můžeme hrát na dvou místech najednou.

05.jpgScházíte se někdy ve zkušebně, respektive zkoušíte?
Ve zkušebně se scházíme velmi zřídka, respektive se vlastně nescházíme. Radši jdeme do hospody. Naposledy jsme se tam sešli při natáčení klipu na písničku Bolívie. Ovšem když se dlouho nehraje, sejdeme se a pak vzpomínáme, od kteréhože to puntíku začíná.
Málem bych zapomněl. Pak se taky ještě chodíme dohadovat před natáčením desky, které to písničky budeme nahrávat, ale to je zase v hospodě.

Jak dlouho ti trvalo, než jsi se naučil všechny texty? Přece jen, tehdy jsi naskočil do rozjetého vlaku.
Stále je ještě úplně neumím. Dodnes se mi stává, že mi tu a tam něco vypadne, za což sklízím posměšky na téma zhulenej hipísák a podobně. (úsměv)

Ale pěvecké zkušenosti jsi měl. Zpíváš totiž ještě v kapele Herr U-bahn. Jak by jsi tvoji druhou kapelu charakterizoval?
Citoval bych hudební měsíčník Report, kde v březnu roku 2009 psali následující: "Nadnárodní korporace, supermarkety, umělý europop a neměnné plastové zpěvačky. Toť bídný obraz dnešního světa. Naštěstí máme alternativy. Herr U-bahn škodolibě udržují posluchače v permanentním napětí, co se uděje v následujícím momentu. Nekonvenční skladby protínají zásadní rytmické zvraty a přestože songy jsou nezřídka potemnělé, vkrádá se neodbytný pocit všudypřítomné recese a ironie. V písničkovějších závanech upomínají na nesmrtelnost novovlnného Pražského výběru. Taková stará vlna s novým obsahem..."
To bylo ovšem před dvěma lety. Měsíc, dva počkej a pak si řekneme. (úsměv)

Pracujete momentálně na něčem?
Tak, jako naše písničky, i my procházíme neustále změnami a snažíme se ty změny nějak zachytit. Zrovna za 14 dní jdeme do studia, kde proběhne nějaké to zachycení a měla by z toho vzniknou další deska.

Na koncerty ale moc nevyrážíte, mám pravdu?
Svého času, před vydáním desky Na prahu neznámých světů 1985, jsme hráli cca 7x do měsíce. A pak, po vydání té desky, dílem všeobecné otrávenosti a dílem změn v osobních životech a priorit, jsme se na to prostě vysrali. Následovala chvilku pauza, ovšem za krátký čas jsme začali v trošku pozměněné sestavě znovu pracovat. Absence koncertů je momentálně zapříčiněná tím, že se snažíme plně věnovat nové desce a koncertovat chceme až to bude celé hotové.01.jpg

Zmíněná první deska Herr U-bahn Na prahu neznámých světů vyšla v roce 2008. Opravdu jde o underground s nevyhraněným záběrem?
Nedokážu posoudit. Každopádně jsme si tohle nikdy neřekli. (úsměv)

Vraťme se k M.Z.H. Nejnovější deska Čórtův hrád vyšla minulý rok a opět je velmi povedená. Nechybí na ní vtipné a nápadité texty. Jak jsi na tom s textařským uměním?
V naší první kapele jsem nikdy žádný text nenapsal a byl jsem pouze interpret. U Herr U-bahn jsem velkou část textů nějak zplodil a za textaře se nepovažuji ani maličko. Mám to tak, že to buď přijde a nebo ne. Ovšem, musí se to stát celé od začátku do konce. Nemyslím tím, že jsou to pravdivé příběhy. Nejde mi takové to zapisování kousíčku za kousíčkem. Mám v šupleti asi 10 písniček i s textem, které se ovšem nehodí ani pro M.Z.H. ani pro Herr U-bahn. Tak uvažujeme s Dáňou, že spácháme krutě popovou komerční desku, kterou prodáme Warner Bros a pak si koupíme třeba most přes Vltavu, kde se bude moct hrát muzika i o půlnoci.

Je nějaká píseň, která ti opravdu přirostla k srdci?
Asi to tak nejde říct. Spíš jsou věci, které se mi zpívají hůř. A pokud jde o písničky někoho jiného, tak si vždy rád pustím cover Personal Jesus od Johnyho Cashe.

Skalní fanoušci vědí, že pracuješ také u Tří sester, a to jako zvukař. Co je pro tuhle profesi nejdůležitější?
Sebevědomí, jistota, rychlost, mírné technické znalosti a hlavně skvělá parta, kde vládne vzájemná důvěra. Pokud by ses zeptal - myslíte si, že je vaše práce důležitější než práce chirurga?, tak řeknu: ne!

Můžeš ve stručnosti prozradit, v čem tvá práce spočívá? Ať už na koncertech či ve studiu.
Zpracovat signál z jednotlivých nástrojů co možná nejvěrněji tak, jak opravdu zní. Poskládat to všechno dohromady a následně to vše zesílit tak, aby to všichni slyšely.

02.jpgStalo se už někdy, že se tvou vinou pokazil zvuk koncertu?
Samozřejmě, že když je cokoli špatně, tak za to může ten kokot zvukař. To je úplně stejné klišé, jako když se říká, že mléko je zdravé. Nebo když se Mafuna loučí v telefonu, tak říká: "Budu se těšit!" A určitě by to řekl i policajtům, kteří by ho zvali na výslech.
Pokud se to někdy nevydaří dle představ, je to vždy součinem spousty faktorů. Výsledný zvuk na koncertě dokáže zvukař ovlivnit z 30-ti, maximálně 40-ti procent. Zbylá procenta, 70 - 60 procent, si mezi sebe dělí kapela, aranže a hlasitost na pódiu, zvolený prostor a ostatní zařízení.
S čistým svědomím tedy říkám ne! (důrazně) To ovšem neznamená, že odejdou všichni spokojení. To je jako se svíčkovou. Ta taky chutná každému jiná.

Venkovní prostory jsou asi v pohodě. Ale co takové staré kulturáky? Dají se vůbec pěkně nazvučit?
V komplikovaných prostorech je třeba, aby skupina se zvukařem spolupracovala. To znamená, aby proběhla řádná zvuková zkouška, kde se dá spousta věcí včas podchytit a vyřešit. Pokud se tak nestane, nastane otřesný zážitek jak pro diváky, tak i pro mě, kdy od začátku vím, že to zkrátka není ono.
S Třemi sestrami je to ve srovnání s jinými kapelami a jejich zvukovými zkouškami krapet komplikovanější. Ovšem má to své nenahraditelné plus a tak se může přihodit v součinnosti například s halou, která je mimochodem naprosto nevhodná i na tu košíkovou, že to není, jak jsem říkal před chvílí, ono.

Když jsme u toho zvučení, jak vzpomínáš na prosincový výroční koncert Tří sester v Tesla aréně, kde měly za zády i orchestr Hudebního divadla v Karlíně? Bylo to z pohledu zvukaře obtížné?
Obtížný byl spíš celý ten cirkus okolo. Mám na mysli zkoušky s orchestrem, technickou přípravu a tak dále. Vzhledem k tomu, že spolupracujeme s firmou Agentura Zvuk, která používá kvalitní, celosvětově uznávanou aparaturu KV2, která se vyrábí v Čechách, a mixážní pulty Soundcraft Vi1 a Vi6, které se řadí do top pěti na trhu, je vlastně ta práce veliká zábava. Nebýt ovšem Petra Přivozníka, Petra Kazdy, Františka, Martina Pošty, Marka Barabáše, Kulicha, který dělal premix orchestru, a všech ostatních, tak by to zas taková zábava nebyla.

Co plány na letošní rok? Opět zaručená klasika - M.Z.H., jako předkapela Tří sester na Gambrinus tour?
Abych pravdu řekl, vůbec nevím. Tyhle věci necháváme na Mafunovi, kterýžto, jako manažer, dá včas vědět, že se něco děje.

Už ti ten letní kolotoč koncertů chybí, nebo si užíváš zaslouženého volna?
Volna si moc neužívám. Jsme s Herr U-bahn hodně ve zkušebně, chodím do práce a to je vlastně všechno. I když ty víkendy jsou najednou takový delší, smutnější a člověk kouká do kalendáře, kdypak nám to zase začne.

Na závěr nemůže chybět tradiční vzkaz pro čtenáře a fanoušky. Co jim vzkážeš?
Jděte si už pro ty řidičáky. Potkáme se ve frontě!

03.jpg

 

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Michal Straka, www.trisestry.cz, www.mzhpraha.cz