Rozhovor s Jonysem tak, jak vyšel v týdeníku Šíp PLUS
Ochrnutý zpěvák: ZPÍVAT SE DÁ I NA VOZÍKU
Michal Rollo (33) z Prahy, lépe známý jako Jonys, zpívá dlouhá léta u punkové kapely M.Z.H. (Mnohej z nich je hrbatej). Minulý rok si prošel těžkým životním obdobím, když si poranil páteř a skončil na invalidním vozíku. Někoho by to položilo, ale Jonys to zvládl a vrátil se na pódium.
Budeme se bavit otevřeně, klidně se ptej na všechno, co tě napadne, přál si Jonys hned na začátku. A tak jsem se ptal.
Loni na jaře tě postihlo vážné zranění. Co se přesně stalo?
Jel jsem hlavou napřed na tobogánu v Berouně a dole jsem narazil na dno. Ochrnul jsem na dolní a částečně i horní končetiny.
Úraz tě připoutal na invalidní vozík, jak jsi na tom dnes?
Už jsem přes půl roku doma a snažím se fungovat v reálném prostředí. Není to zrovna jednoduché, ale naštěstí mám kolem sebe hromadu lidí, který mi pomáhají. Ve věcech každodenní potřeby je to hlavně máma.
Hodně energie ti určitě dodávali i kamarádi z kapely.
Je to tak. Sestřičky říkaly, že jsem naprostý rekordman v počtu návštěv. Bylo pro mě hrozně důležitý, že jsem neztratil kontakt se světem. Potom už tě potěší třeba jen drobné pokroky. Například když jsem si dokázal poprvé sám vyčistit zuby, oholit se nebo si zapálit cigaretu.
Další důležitá zkušenost tě čekala v rehabilitačním ústavu v Kladrubech.
Byl jsem tam půl roku a viděl tolik opravdu drsných věcí, že bych si to před tím stěží dokázal představit. Myslím teď lidi, kteří nemůžou sami ani mluvit, dýchat nebo třeba hýbou jen hlavou. Až tam jsem zjistil, že to všechno patří k životu a že já můžu pořád dělat spoustu věcí a ještě si u toho zpívat.
Jak moc bylo pro tebe těžké se s tím vším vyrovnat?
Neplatí na mě takové ty silné řeči typu: Makej! Máš na to! Musíš si věřit! Ti lidé to myslí dobře, ale většinou vůbec nevědí, o čem vlastně mluví. Mnohem víc mě motivují věty jako: Pojď ven, bude sranda! Tam nesmíš chybět!
Měl jsi výčitky, že sis zranění přivodil sám?
Určitě, ale lidi jako já mají spíše výhodu. Můžou si pak říct: Jsem vůl, neměl jsem tam lézt. Horší asi je, když tě někdo sejme v autě nebo na motorce a ty za to ani nemůžeš.
Potkaly tě už kvůli invalidnímu vozíku nějaké nepříjemnosti?
Nepříjemnosti tě provází denně, ale na většinu si zvykneš. Velkým pomocníkem v těchto situacích je smysl pro humor.
Jak zvládáš pohyb po ulici?
Jsem vozíčkář začátečník, tak moc ne. Bojuji hlavně se stavem chodníků. Třeba u nás na sídlišti je zvládne jenom zdatný invalida, což nejsem, tak jezdím radši po silnici. Je to povolené, ale stáváš se tak, po hříchu, účastníkem silničního provozu, takže ti můžou dát i dýchnout.
Po dobu léčby tě v kapele nahradil nový zpěvák. Když ses vrátil, není mezi vámi rivalita?
Určitě ne! Já bych celý koncert ani neuzpíval. Koneckonců, máme dva basáky, tak proč nemít dva zpěváky?
Podle čeho si vybíráš, kam pojedeš vystupovat s kapelou? Hraje v tom roli vozík a s ním spojená přeprava?
S přepravou problém není, vždyť jsme pokořili už i Luční boudu. Máme to s klukama solidně nacvičený. Určitě by se už uživili jako saniťáci. Větší oříšek bývá počasí. Moje termoregulace už není, co bývala, a proto mi vadí zima nebo velké vedro. Organismus si ale zvyká čím dál víc, tak bych rád vynechával co nejméně koncertů.
CO O MICHALOVI NEVÍTE
Punk mu učaroval už na základní škole v roce 1990.
Studoval strojní průmyslovku, ale maturitu kvůli kázeňským prohřeškům musel udělat jinde.
Do kapely M.Z.H. se dostal v roce 1997.
Pracoval také jako šéftechnik u známé skupiny Tři sestry.
Obdivoval Kurta Cobaina, ale uznává i Karla Gotta, který ho prý nepřestává překvapovat.
Ve fotbale fandí Slovanu Liberec a Juventusu Turín.
Je zadaný, s přítelkyní se potkali až po úrazu.
V současnosti vydává se skupinou třetí album.
Poznámka: Jde o zkrácenou verzi rozhovoru s Jonysem, která vyšla ve čtvrtek 18. března 2010 v týdeníku Šíp PLUS. Šlo o vůbec první článek Jakuba Malovaného, který byl zveřejněn v tisku. Nezkrácený rozhovor si můžete přečíst zde.
Autor: Jakub Malovaný
Foto: Šíp PLUS
