Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpověď nadporučíka Mafuny

25. 1. 2008

Obrazek

Mafuna. Osoba, kterou známe od Tří sester. Dnes jej ovšem pravidelně vídáme, jako basáka, u kapely M.Z.H., která dělá předkapelu právě legendárním Sestrám. Co všechno na sebe prozradil a jaké byly jeho hudební začátky?

Jak jsi jako mladý teenager nakoukl do světa hudby?

Ve dvanácti letech jsem se zamiloval do spolužačky, která poslouchala Michaela Jacksona. To byl zásadní zlom, protože do tý doby mě fascinoval Jožin z Bažin. Doma jsem, coby zamilovanec - naivka, vylepil plakáty vyběleného chlapíka a poslouchal pořád dokola desky Thriller a Bad. Nelíbilo se mi to strašně, ale slečně jsem to nepřiznal. Naštěstí love story odezněla, takže jsem se s lehkým srdcem přeorientoval na metal. Líbila se mi Metallica, Anthrax a Slayer. V roce 89 jsem se svými synovci Honzou a Lukášem Martinkovými založil kapelu Asteroid (později Dead Soldiers a Martinsnecks). To byly zajímavý písníčky a všechno vyvrcholilo asi třemi koncerty v roce 94. To už jsem byl ale dlouho ve vleku punkový muziky. V roce 90 vyšla zásadní deska Tří sester a samozřejmě taky Orlík. To bylo úplný nóvum ve srovnání s pentagramovými kapelami. Tohle už mě nepustilo. Prošmejdil jsem každej koncert, kde to zavánělo punkem.

Tvou osobu známe hlavně od Tří sester, kdy s nimi vystupuješ například v písni Pijánovka. Jak jsi k nim přišel?

První setkání se Třema sestrama si vybavuju moc dobře. Bylo to v roce 92 a byly to koncerty v prostorech pod Stalinovým pomníkem. Po odchodu mě a kamarády přepadli nějací blbci a dali nám do držky. Pak jsem Sestry viděl na pár koncertech a fesťácích, ale zlom přišel v roce 98, kdy jsem navštívil disko klub Hvězda v Praze 6, kde mě zaujal peroxidový blonďák v hokejovém dresu repre, ovšem parádně ožralej. Sympatie byly tedy nasnadě. Byl to Franta Vrána, tehdy ještě Bubenec. Pak proběhly nějaký společný hory, Háskov, Keltská a nakonec nabídka od Ing. Magora, abych pro něj pracoval.

Co ti konkrétně nabídl Ing. Magor za práci?

ObrazekPráce se týkala a týká internetového portálu Shopak.cz, což je internetovej obchod s oblečením kapel a hudebních nosičů. Těžiště je samozřejmě zboží Tří sester. Postupem času mě Magor zasvětil do tajů manažerské činnosti, takže v současnosti jezdím jako road manager se Třemi sestrami, dělám managera kapele E!E a produkčního na fesťákách, který pořádáme. To znamená, pražskej sesterskej Open air na Džbáně, Barvy léta v Poděbradech a Keltská noc v Krkonoších. Ale myslím, že původní Magorův záměr byl trochu jinej. Matně si vzpomínám, že chtěl dovážet či vyrábět nějaký speciální dudlíky a já běhal po pražskejch hračkárnách a kojeneckým zboží a vyzvídal, jestli to zboží není na trhu. Počínal jsem si asi dost zdatně, protože žádná prodavačka neprokoukla že jsem průmyslovej špion, ale dospěla k názoru, že před ní stojí úplnej blb.

Tři sestry jsou kapela, kterou poslouchají davy lidí, různé generace. Co bys nám o téhle partě řekl. Jak je vidíš ty?

To je moje srdcovka. Nejlíp bych to asi vystihl tak, že ve třinácti letech bych dal nevím co, abych mohl komukoliv z nich podat ruku. Takže můžu s klidným svědomím říct, že se mi splnil dětskej sen. Něco, jako když kluci chtěj bejt popelářem nebo kosmonautem. Tři sestry jsou mí kamarádi a Vrána vlastně nejlepším vůbec. Ježiš, to je sentimentální...

Za ta léta jste toho určitě zažili mnoho. Prozraď nám nějakou zajímavou historku.

Těch historek je strašný kvantum, některý ani po letech nejdou publikovat. Ale zásadní byla Obrazekcesta do USA. Jako správný managero jsem ztratil mobilní telefon už na trase Praha - Londýn. Ze žalu jsem se ztřískal v baru na Heathrow a do letadla jsem přišel prakticky v mdlobách. Probralo mě až hučení motoru, když letadlo rolovalo na start. V tu chvíli jsem totiž začal pohřešovat svůj cestovní pas. V alkoholické panice jsem začal křičet ať zastaví, jinak že mám po prdeli. Myslel jsem, že mi ho zcizil rafinovaný steward, abych nespatřil americký sen. Pas jsem pochopitelně našel, jenže to už byly letušky fakt nasraný a udělily mi žlutou kartu. Což v praxi znamená, ani kapku alkoholu. Až do přeletu Grónska mi to bylo jedno, protože jsem spal, jenže pak začala úřadovat kocovina. Předstíral jsem dýchací potíže, a snažil se pracovnici British Airways namluvit, že mi na to pomáhá čistá voda s bílým vínem. Baba hnusná lest prokoukla a vysmála se mi, že víno ani smykem. Naštěstí se projevili kamarádi ze Sester a propašovávali mi pivo, které jsem ukrýval pod knížkou od Stephena Kinga. Pak už všechno dobře dopadlo.

Dnes už jsi v podstatě celebrita. Hraješ v kapele M.Z.H. a děláte předkapelu Sestrám. Bylo to těžké se do kapely dostat?

Hm, celebrita... Tak to fakt nejsem. Neplním stránky bulváru, ani nejsem patnáctý dítě Veroniky Žilkový. Ale díky Sestrám jsem se dostal k M.Z.H. Asi v roce 2004 začal s kapelou jezdit Jonys jako šéftechnik. Ona s ním hned od začátku byla přeukrutná legrace, jelikož je majitelem parádního nosu. Já znal M.Z.H. z vyprávění, písničky ne. Ten název pro mě byl záhadnej, oni o něm kolovaly přímo legendy. Někdo tvrdil že to znamená Mrdka z hrocha nebo taky Mozky z hoven. Když Sestry natáčely v Krkonoších desku Na eXX, tak jsme právě s Jonysem seděli v improvizovaném studiu a tam mi pouštěl nahrávku Pivo, buřty, autodrom. Mně se to líbilo, ale nic jsme dál neřešili. Naživo jsem je viděl poprvé v roce 2005 v Praze na Džbáně, kde hráli v rámci Tři sestry 20 let Open air. Na basu tam hrál tenkrát Vašek Horváth. Na podzim se mě Jonys optal, zdali bych odehrál na basu koncert v Brně před Éčkama. Dali jsme asi tři zkoušky a vyrazili na Musilku, to je takovej hezkej kulturák s parádním panem provozním. Já jsem dost omezenej svejma schopnostma, takže i tady to asi bylo dost zajímavý a byl jsem zvědavej na reakce kluků. Ale oni jsou strašně nad věcí, takže můj výkon přijali shovívavě. Od tý doby jsem tam zůstal, výkony také zůstaly.

Je M.Z.H. jiná kapela než Tři sestry? Dají se vůbec porovnávat?

Já myslím, že společný pro obě tyhle party je stejnej smysl pro humor a záliba v chlastu. Proto to funguje i v rámci společnejch koncertů. Mně se líbí, jaký to je parádní panoptikum. Deluxe tlustej, Hery cigoš – doktor, inženýr, já malej, nosatej Kamil, kulhavej ďábel Semír, Jaroušek s klarinetem, Láďa z Anglie a Jonys. Myslím, že třeba některý slabší povahy se můžou při koncertě i bát. Otazkou je, jestli nás nebo o nás. A prozradím ti jednu věc. Baví nás to.

ObrazekPojďme pryč ze světa hudby. Co v soukromém životě?

V soukromým životě jsem velice spokojenej.

Jaké jsou tvé koníčky?

Koníčky? No, fotbal ve všech podobách. To je prostě jízda. Ať už hrát za TJ Krňany B nebo řvát jako primitiv na Slavii. Ale také bych hrozně rád maloval. Už jsem si koupil olejový barvy, ale váhám nad velikostí šepsovanýho plátna, na který bych vetknul svojí prvotinu. Mimochodem, mám už název: "Řadič za pomoci Karáska uniká Cleppiniho mafii, jež veze husopsa". Dobrý co?

Na koncertě jsi byl viděn právě v dresu pražské Slavie. Jaký jsi fanoušek?

Fanoušek jsem nekompromisní. Nemám rád Spartu.

Na závěr nám objasni ještě jednu záhadu. Jak je to s tvojí hodností?

Je to oscilující hodnost. Záleží na míře průserů či naopak vyjímečných činnů, které spáchám. Nejníž jsem byl podvojín, ani už nevím za co. Momentálně jsem spíš nadporučík, ale jak se znám, nebude dlouho trvat a bude nějaká ta degradace.

Co by jsi vzkázal čtenářům těhle stránek?

Kupte si naši desku. Nic lepšího udělat stejně nemůžete.

 

Autor: Jakub Malovaný

Foto: www.trisestry.cz, www.mzhpraha.cz