Olympic zazářil v Kongresovém centru
Kongresové centrum, což je nová kontroverzní stavba v centru Zlína, bylo svědkem dvou unikátních koncertů nestárnoucího Olympicu. 9. a 10. dubna se legendární rocková kapela představila svým fanouškům v zcela netradičním provedení. Za zády měla Filharmonii Bohuslava Martinů.
Pořadatelé označili tuhle akci za hudební událost roku ve Zlíně. Přesto došlo k organizační chybě. Plakáty uváděly, že Olympic předvede po patnácti letech tak zvaný unplugged program, tedy koncert "bez proudu". Ovšem nebylo tomu tak, šlo vlastně o jakýsi "plugged". Aby bylo jasno, elektrické kytary sálem zněly, Petr Janda je pěkně střídal. Ale i tak to byl velký a neopakovatelný zážitek.
Už v úvodu se před vyprodaným sálem vyšvihla Filharmonie Bohuslava Martinů, která pod taktovkou šéfdirigenta Stanislava Vavřínka spustila krásné intro. To se neslo v duchu písně Jasná zpráva. Během intra se, za mohutného potlesku, objevil také Olympic v čele s Petrem Jandou. Hned nato vybuchla Sopka, tedy titulní skladba z nejnovější desky Olympicu. Píseň si kapela odehrála sama, stejně jako řadu dalších. Filharmonie odpočívala. Poprvé se zapojila při písni Můj klid. Poté přišlo na řadu pěvecké sólo baskytaristy Milana Brouma, když zazněla Nebezpečná postava. Kapela neměla svůj vlastní aparát a nutno podotknout, že to bylo trošku znát. Místní zařízení nedokázalo optimálně pojmout kapelu a zároveň i smyčce. Pro zvukaře to tedy nebylo nic lehkého, občas bylo hůř rozumět. Ale vedl si statečně, vyčaroval nejlepší možný zvuk. Fanoušci si tak mohli vychutnávat krásná kytarová sóla, včetně těch v instrumentálce Stejskání. Petr Janda také přednesl píseň Ještě držím pohromadě, která je z jeho druhého sólového alba a vypovídá o jeho zdravotním stavu. Následná hitovka Je to tvá vina byla zkrácena o závěrečnou dohru na kytaru, ovšem pekelný kytarový závěr dostala píseň Jednou.
Během večera si přišly na své všechny generace. Došlo například na velmi úspěšné Prázdniny na Zemi, které vyšly v roce 1980. Kapela zahrála průřez z legendární desky, který obsahoval skladby Přílet, Co všechno se tu může stát a Nechoď dál. Filharmonie zněla fantasticky hlavně během balad, zcela bezkonkureční byla při písních Bon soir mademoiselle Paris a Slzy tvý mámy. Slabším povahám ukápla i slza. Uprostřed programu došlo na zajímavou "kulturní vložku". To byl ten správný unplugged. Kapela, v sedě a za asistence akustických kytar a foukací harmoniky, na kterou hrál skvělý Jiří Valenta, přednesla písně Nejlepší parta mého života, Z bílé černou a Vlak, co nikde nestaví. Zejména pecka Z bílé černou zněla perfektně.
Poslední část koncertu se nesla ve znamení nesmrtelných hitů - Otázky (opět se představil skvělý Jiří Valenta na flétnu), Dynamit (výborně to rozjel Milan Peroutka na bicí), Okno mé lásky (Petr Janda dal prostor publiku) nebo Želva. Tleskali a zpívali úplně všichni, bez ohledu na věk. Dostavila se ta jedinečná atmosféra. Olympic se představil během písně Jako za mlada, aplaus si vysloužilo i smyčcové těleso. Poté se odebral do šatny. Jenže publikum se nedalo a vytleskalo si své oblíbence zpět. Došlo tak na prastarou skladbu Dej mi víc své lásky a samozřejmě na Jasnou zprávu. Bývá zvykem, že Jasná zpráva je definitivní tečka za koncertem, tentokrát to ovšem neplatilo. Kapela se podruhé vracela a zopakovala Bon soir mademoiselle Paris a ještě přidala definitivně poslední věc, kterou byla píseň Snad jsem to zavinil já.
I přes drobné nedostatky, ať už organizační nebo zvukové, to byl skvělý koncert. Za vše mluví dlouhý potlesk ve stoje. "Nakonec z toho byl nádhernej kulturní zážitek. Opravdu krásnej sál a prostorný pódium, kde se krásně hrálo. Pro mě je jediný měřítko, a to dva beznadějně vyprodaný koncerty během pár dní. Spojení s orchestrem bylo krasný, což bylo znát i podle reakce lidí. Standing ovation po oba dva koncerty a tři přídavky, to značí, že se to prostě líbilo. A hodně," svěřil se klávesák Jiří Valenta po koncertě. Olympic je už zkrátka na naší hudební scéně pojem, kterému může konkurovat málokdo. A pomalu se blíží k 50. výročí existence. Do té doby ovšem odehraje spoustu koncertů v Malostranské besedě v Praze, kde mapuje svoji bohatou historii.
Autor: Jakub Malovaný
Foto: www.kc-zlin.cz, foto.marekbogac.net
