Jaké byly letošní oslavy na Džbáně? Skvělé!
Déšť, co padá po kapkách
Ale k samotnému festivalu. Nejvýznamnějším prvkem prvního dne, kromě skvělé produkce kapel, byl déšť. Déšť, který se vám dostane až na kůži. Déšť, který udělá z pogování zápasy v bahně. Déšť, který vám změní Gambrinus na Braník. Mé kroky vedly k místu konání za teprve lehkého deštíku, který se vzápětí změnil na silnou průtrž. Na místě byla asi tak stovka lidí, všichni schovaní v suchu pivních stanů. Ani volání frontmana kapely Apple Juice, který se snažil cíleně dezinformovat slovy "Tady neprší" nepomohlo. Po chvíli déšť zmírnil, a tak se šlo pogovat. Skupina asi tak 5 punkerů dupala v ještě relativně celistvém povrchu kotle jako o život, z pódia jim k tomu napomáhala kapela a její úžasné songy. Na Šanov 1 už bylo zase hnusně, při následujících NVÚ se déšť umoudřil.
Bylo zajímavé pozorovat, jak bahno stoupá nahoru, nejdřív byly špinavé jen glády, po nich nohavice. Jak postupem času v kluzkém bahništi ztráceli více či méně alkoholem posílení lidé rovnováhu, začínalo se bahno šířit i na oblečení a v poslední fázi i na obličeje zúčastněných. Po NVÚ nastoupili SPS (pozn. red.: Po Nepřipadá V Úvahu nastoupila Snížená Pracovní Schopnost). Během jejich koncertu se opět hustě rozpršelo. Věrné fanoušky SPS to však nerozhodilo a pogujíc se nořili čím dál hloub a hloub do pražské černozemě. Kapela byla strhující a nenechala promoklé persóny se splihlými číry litovat, že neodešly někam do sucha a tepla. Po nich přišla změna jazyka a češtinu na pódiu vystřídala slovenština v podání Zóny A. S ní přišel dárek od východních bratří v podobě hezkého počasí po zbytek dne. Frontman Zóny lehce provokoval svým vzhledem diskotékového idola v upnutých jeansách a bílém triku. Předvedli však nefalšovaný slovenský punk, který to všechno omlouvá.
Pohádka o zvukaři Slížů
A to už byli na programu hlavní hvězdy večera Visací zámek a Horkýže slíže. Prvně zmiňovaní předvedli svou typickou show, nechyběl Traktor, Známka punku či Stánek (u Johna Debila). Jen jsem trochu postrádal pověstnou kytaru ve tvaru traktoru. Horkýže pro změnu svůj klasický repertoár pozměnili a zahráli spíše starší punkové věci. K tomu jsme se dozvěděli něco z tajů života jejich zvukaře: "Ten se včera tak najebal, že dnes musel mít dovolenku. Teď si někde doma honí kokot. Tímto ho zdravíme," informoval přítomné frontman Kuko. Hodiny odbily 10 hodinu večer a s ní noční klid. Většina kapel při svých vystoupení vzpomněla Frantu Sahulu, jehož památce byl fest věnován. Zahrály mu písničky někam nahoru, odkud nás sleduje a zpívá s námi. Na vrchol večera bylo na místě zhruba 500 lidí a dva festivaloví psi, celou dobu pobíhající kolem. Z oné pětistovky bylo asi 300 lidí, kteří se drželi dál od bahna, 199 punkerů, kteří pogovali hlava nehlava, a jeden skinhead, který pogoval s nimi a vypadal podobně (tedy od bahna).
Následující den kráčím k areálu festivalu pod oblohou, která slibuje diametrálně odlišné počasí než včera. Obloha sice zatažená, ale mraky byly dost vysoko na to, aby sprchlo. Teplota něco kolem 20 stupňů slibuje příznivé podmínky pro festival. Na pódiu zrovna vystupuje eroticko-homosexuální skupina De Bill Heads. Hrají relativně svižný punk, nic jim není svaté, vzduchem létají sprostá slova, publikum se dobře baví. Sám jsem se musel pousmát nad písní Goro das weiß Hund, což byla povedená parodie na Rammstein.
Když na Temelín SKÁkají
Po odchodu Debilních hlav začalo své chytlavé melodie produkovat Schodiště. Jejich SKA bylo příjemnou změnou, rozrůstající publikum skandovalo texty písní, poskakovalo do rytmu, prostě si užívalo. Když Schodiště doskákalo, vdusal na pódium Doctor P.P. Kdo nezná jeho image, jistě by se divil. V podsaditém chlapíkovi, vysokém asi 160 cm, v černém saku s vázankou, by málokdo hledal energického zpěváka, který svojí rock’n’rollovou show dokonale strhne lidi pod pódiem. Hity jako Temelín (zahraná pro Sahulu) nebo Můj Bak pravidelní návštěvníci Tří sester jistě znají z dob, kdy Doctor Sestrám předskakoval. Většina mladší generace punkáčů se však nemohla dočkat vystoupení slánského hudebního tělesa Totální nasazení, jež koliduje mezi SKA a punkem. Zahráli průřez svou tvorbou od Protidavové přes Pohádku o bídě až po Australskou, která byla jedinou zahranou skladbou z nejnovějšího alba. Každopádně vše hrály s totálním nasazením.
Lidí neustále přibývalo a během koncertu E!E jich mohla být dobrá pětistovka. E!E rozehrály svůj obvyklý rychlý punk s texty plnými protestů a alkoholu. Trochu mě zamrazilo, když svou tradiční píseň Číro alias Svině nemlaťte mě věnovaly Frantovi Sahulovi. Produkci následujícího Alkeholu poznamenal časový skluz zaviněný problémy s dopravou, takže zahráli k velkému zklamání příznivců jen 5 písní, vesměs o alkoholu. U stánků s pivem se mezitím vytvářely kolony žíznivých pijanů. Sám jsem v jedné strávil ne moc příjemných 20 minut. Orchestry na pódiu záhy vystřídal jednotlivec. Za klávesami sedící Jarda Uhlíř. Předvedl to samé, co před rokem a co na koncertech během koncertní šňůry Sester, jimž předskakoval. Nutno dodat, že jeho písně jako Není nutno, Krávy nebo Holubí dům jsou legendární a zná je každý bez ohledu na to, jestli je punker, diskař, nebo rastaman.
Sahulovi synové vzpomínali
Mistr kláves dohrál poslední kousek a všichni přítomní sou nažhaveni na tu správnou notu, užít si Tři sestry, po trošku delší pauze už jsou na pódiu. Lidí kolem je přes tisícovku, sedí, stojí, tancují, užívají si. Sestry hrají kromě obvyklého koncertního repertoáru také věci se vztahem k Sahulovi. Zaznívá Ztráta imunity, Bull Mácha nebo Gel na prdel. Asi po páté písničce zve Fanánek na pódium Syny výčepu a publikum křičí jednohlasně jméno Františka Sahuly. Synové výčepu zahrají pár Sahulovek včetně Stínů na duši nebo Lambády. Na pódium se vrací Tři sestry a společně se Syny výčepu zazpívají Sovy v mazutu. Všichni myslí na Sahulu. Po krátké pauze se Sestry vrací na pódium i se zvláštním hostem - Barborou Špotákovou. Ta zpívá Aidu, následují další více či méně známé skladby. Přídavky jsou tentokrát okořeněny travesty show v podání Jarouška, jenž na sebe vzal těžkou úlohu Růži z písničky Průša je úchyl. To vše za úžasných efektů blesků létajících po obloze, jako by nás Franta zdravil. Při Modlitbě pro partu se na pódium vrací Synové výčepu, Barbora a pár lidí ze zákulisí a všichni zpívají. Na několik písní se na pódium dostala také druhá harmonikářka.
Co dodat - no prostě, opět to byl jedinečný zážitek!
Autor: Petr Bílek (upravil: Jakub Malovaný)
